Václav Munzar

 Starosta Bělohradu a zemský poslanec Václav Munzar

Mezi významné osobnosti našeho města určitě patří starosta a poslanec zemského sněmu ve druhé polovině 19. století Václav Munzar, od jehož narození uplynulo před nedávnem 170 let. Vzpomínky na něho opět vycházejí z pera prvorepublikového starosty města Josefa Pecha, který je sepsal v roce 1960 v době, kdy mu bylo 77 let.

Nejstarší z význačných rodáků našeho městečka, pokud já pamatuji, byl Václav Munzar. Narodil se v Bělohradě dne 17. dubna 1837 v domku č.p. 60, který stával na rohu nynější Lázeňské ulice a Třetí strany. Jeho otec téhož jména v něm provozoval sedlářskou živnost. Syna, když zde vychodil obecnou školu, poslal do Jilemnice, kde se tři roky učil kupectví. Po vyučení pracoval jako kupecký příručí v několika větších obchodech severních Čech, zvláště v Liberci.
Byl to muž neobyčejné životní energie a vrozené inteligence. Již ve 23 letech se zde osamostatnil a v zakoupeném starém domě č.p. 36 na náměstí si zařídil vlastní kupecký obchod. O několik let později dal přední část starého domu zbourat a postavil na tom místě pěkný jednopatrový dům, jak stojí dodnes. Obchod rozšířil o textilní výrobky, neboť opatřoval pro domácí tkalce materiál a přijímal od nich hotové tkaniny. Během doby kupectví zanechal a věnoval se větší měrou a jedině faktorství, jak se tomu tehdy říkalo.
Kromě hospodářského snažení věnoval se Václav Munzar s velkým zápalem a energií jemu vlastní také životu společenskému, národnímu a veřejnému. Byl činným členem všech vlasteneckých spolků v Bělohradě a okolí. Pro své mimořádné schopnosti stal se záhy činitelem vůdčím. Byl zvolen předsedou Občanské záložny. Starostou městečka byl od roku 1873 do roku 1890, tedy celých 17 let. Za jeho starostenství začínal v Bělohradě lázeňský život, o což se také přičinil. Byla postavena nová škola, při jejímž otevření roku 1875 měl slavnostní řeč. Byl také po dvě období jmenován školdozorcem. Roku 1890 byl za své zásluhy jmenován čestným měšťanem. Mimo obec pracoval také v okresním zastupitelstvu v Nové Pace, kde byl zvolen náměstkem starosty. Rovněž pracoval v různých hospodářských institucích a byl za činnost i v tomto směru jmenován čestným členem Hospodářsko – průmyslové jednoty okresu Hořického.
Účastnil se horlivě i dění politického a to tak pronikavě, že byl ve volbách 28. června 1883 poprvé a 2. července 1889 podruhé zvolen poslancem do zemského sněmu za venkovské obce soudního okresu Nová Paka – Hořice. Ve všem tom veřejném působení jednal vždy čestně, důsledně a svědomitě, takže si získal jak u občanstva, tak u úřadů obliby a vážnosti. Svědčí o tom četné písemné doklady díků a uznání, které mi byly laskavostí členů jeho rodiny dány k nahlédnutí.
Osud člověka i nejzasloužilejšího není však ve vůli lidské. Tento osud zasáhl nemilosrdně do jeho života v nejlepších letech jeho všestranné činnosti. Václav Munzar umírá po krátké nemoci na ochrnutí srdce dne 7. dubna 1890 v 53 letech svého plodného života. Jest pohřben na bělohradském hřbitově, kde dodnes se dívá z obrázku na pomníku na kolemjdoucí jeho energická oduševnělá tvář.