Helena Hronová je hostitelskou matkou. Přihlásila se do projektu AFS a pečuje po celý rok vždy o jednoho zahraničního studenta. První byl Marko, pak Onur z Turecka, letos je to Angelo z Itálie. Jejich soužití a Angelův život v Česku vám přiblížíme prostřednictvím deníčku Heleny Hronové.

Ve středu 22. května měl Angelo 18. narozeniny. Připravuju slavnostní večeři, předáváme dárky a pak jdou kluci povinně na koncert souboru Pifferaios, kde zpívám a hraju na flétnu. Kupodivu se jim naše vystoupení moc líbilo. Hlavní oslava pak vypukla v pátek s širokou rodinou. Angelo dostal spoustu dalších dárků, narozeninový dort se svíčkami a byl nadšený.

V sobotu jsme se zúčastnili akce organizované dobrovolníky AFS. Sešli jsme se na Malé Skále, odkud jsme na raftech sjížděli Jizeru na Zrcadlovou Kozu. Studentů přijelo hodně, tak jsme obsadili tři rafty a užili spoustu legrace na vodě i potom v restauraci. Hned v neděli Angelo odjel na svoji samostatnou cestu do Barcelony, kterou uskutečnil s dvěma kamarády, také výměnnými studenty AFS.

První červnový víkend jsme strávili v renesanční Telči na Vysočině. K tomuto městu mám srdeční vztah, bydlela tu moje babička a pak i rodiče, a tak jsem tu strávila hodně času, i mí synové. Všem třem nám záleželo na tom, aby se i Angelovi v Telči líbilo, i když je nám jasné, že v Itálii je historických měst spousta. Ale užívali jsme si volného času a k pěkné pohodě přispěla skvělá, nová, opravdu italská pizzerie, vtipná průvodkyně zámkem, večerní hra monopoly a vůbec celková atmosféra města. A tak tento víkend patří k těm nejhezčím, které jsme společně prožili.

Do Kutné Hory
V sobotu vyrážíme konečně do Kutné Hory, jede s námi i Fernanda z Chile. Počasí nám přeje, je krásný slunečný den a my si vychutnáváme toto krásné město a jeho památky. Cestou domů se ještě zastavujeme na grilování dobrovolnické skupiny východ, které se odehrává na zahradě rodiny Gilarových. Angelo s Fernandou se nadšeně objímají se svými AFS kamarády a já jsem ráda, že mohu poznat další hostitelské maminky.

Angelo jede ještě na školní výlet, ze kterého se vrací unavený, ale oči mu svítí nadšením. A už je tu tradiční závěrečné grilování pro naše studenty a jejich rodiny. Je to hezké setkání, ale zároveň trochu smutné. Se studenty se vidíme naposled a je to definitivní známka toho, že se blíží konec AFS hostitelského programu. Ten týden je pro našeho Angela hodně náročný. S ostatními AFS studenty mají ještě setkání v Praze, další večer rozlučkovou párty se spolužáky v Nové Pace a v pátek poslední rodinnou večeři. Později večer mi Angelo říká: "Já si vůbec neumím představit, že zítra už budu v Itálii a nebudu bydlet v Bělohradě." Okamžitě začnu plakat a Angelo se ptá: "Máme ještě zítra čas brečet?" „Máme," odpovídám. Pohladí mne a říká: „Tak nebuď smutná teď, ještě máme jednu noc!"

Na letišti
Na letiště jedou i Patrik a Jakub a při loučení a posledním objetí se slzám neubráníme nikdo. Večer si s Jakubem povídáme. Byl na AFS programu v Německu před pěti lety a za svou rodinou jezdí dvakrát do roka. Zvědavě se ho ptám, jestli, když jede do Německa, jede na návštěvu nebo domů. „Jedu domů, mám prostě doma tady v Čechách a doma v Německu," a hned pokračuje: „Víš, s Marcem a Onurem to bylo fajn, vždycky jsme si pěkně pokecali, ale když si u stolu vedle mne sedl Angelo, tak to si vedle mne sedl brácha!"

Angelo, doufám, že my taky budeme navždy tvá rodina a budeš mít tady druhé doma! A, prosím, brzo přijeď, už teď se nám stýská! ⋌Helena Hronová

Převzato z Jičínského deníku