Helena Hronová je hostitelskou matkou. Přihlásila se do projektu AFS a pečuje po celý rok vždy o jednoho zahraničního studenta. První byl Marko, pak Onur z Turecka, letos je to Angelo z Itálie. Jejich soužití a Angelův život v Česku vám přiblížíme prostřednictvím deníčku Heleny Hronové.

Je páteční večer a doma klid. Patrik s Angelem odjeli na víkend za Jakubem do Brna. Protože vypnuli proud, rozsvěcuji si svíčku a uvelebuji se v křesle. Přemýšlím nad otázkou jedné kamarádky: „Řekni mi, co ty z toho AFS hoštění máš? Po bytě ti chodí cizí člověk, musíš na něj brát ohledy…"
„Tak cizí člověk je pro mne student asi tak týden," odpovídám si. „Pak už je náš a tedy má stejná práva a povinnosti jako ostatní členové domácnosti, tak jaképak ohledy!"

No ale vážně, co z toho hoštění vlastně mám? Vzpomínám na své studenty.

Marco z Mexika
První byl Marco z Mexika, takový drobný, živý kluk. Typický latino. Hned první ráno mne velmi překvapil, když přišel k snídani a políbil mne na tvář. To jsem doma do té doby nezažila! A bylo to moc příjemné.

Marco rád vařil, tak jsme si každý týden vychutnávali mexická jídla. Hodně jsme si v kuchyni povídali – on vařil a já vykonávala pomocné práce. Líbilo se mi jeho vyprávění, jak se často schází celá jejich velká rodina.

Od té doby ještě více dbám na to, aby se naše rodina denně sešla u večeře a každý povyprávěl, co ten den zažil. I my rádi jezdíme na rodinná setkání a na naše vlastní oslavy zveme tetičky, strýčky i bratrance a sestřenice.

Onur z Turecka
Onur z Turecka byl rozvážný, vysoký, obrýlený intelektuál. S dlouhými kudrnatými vlasy vypadal jako Patrikovo dvojče. Rychle se naučil česky tři věty. „Ahoj, jak se máš?" volal na mne každý den od dveří. A musím říct, že tahle jeho věta mi hodně dlouho chyběla, když se vrátil do Turecka. No a potom, co jsme se takhle přivítali mi Onur sdělil: „Jsem unavený, moc unavený," a odešel do svého pokoje spát. Probral se před večeří, prostřel a po jídle se všech zeptal „Chceš kafe?" a odešel ho připravit.

Později večer za mnou vždycky přišel a diskutovali jsme o všem možném – o politice, islámu, literatuře, nejdříve anglicky, později česko – anglicky. Díky jemu jsem se začala zajímat o tureckou literaturu a zjistila jsem, že spisovatel Orhan Pamuk dostal Nobelu cenu, také jsem dvě knihy přečetla.

Angelo z Itálie
Angelo z Itálie, je fyzicky podobný Jakubovi, oba kluci s ním mají skvělý vztah a hodně věcí dělají společně. Všichni toužíme po tom nechat si ho u nás navždy! Je velmi inteligentní a má rozsáhlé znalosti, takže se s ním mohu bavit úplně o všem. Oceňuji, že je schopen mi svěřit i hodně osobní věci. A mluvím s ním už čtyři měsíce jenom česky, a teď i normálně rychle, Angelo česky odpovídá. Málokdy se stane, že něčemu nerozumí a mne moc baví, když vymýšlím, jak mu česky vysvětlit, co to slovo, pro něj neznámé, znamená.

I jeho učitelka češtiny má pocit, že už ji vlastně nepotřebuje. Všichni přátelé ho obdivují a já jsem na něj pyšná. Mým největším přáním je, aby se jednou všechny moje děti, české i ty zahraniční, sešly u mne na večeři. Doufám, že se mi to jednou splní!

Konečně zase zapnuli proud. Zhasínám svíčku a jdu sepisovat, co zabalit, upéct a navařit.

V pondělí odjíždíme s Jakubem, Patrikem a Angelem do Belgie navštívit kamarádku Kristu, kterou jsem získala na výměnném AFS programu Eva exchange pro hostitelské maminky. ⋌Helena Hronová

Převztato z Jičínského deníku