Starosta města Lázně Bělohrad mě požádal o vyjádření ke stížnostem ohledně hnojení. Řekl jsem zásadní informace, ale zřejmě nebyly dostatečné.

Proto po desítkách stížností uvádím rozšířenou úvahu k této problematice.

Hnojení je jedna z nejvíce sledovaných činností zemědělců. Proto se také na tuto činnost velmi zaměřujeme a snažíme se všemožně dodržovat veškerou legislativu, ohledně této naší činnosti. Zvláště pak u hnojení, které může obtěžovat se snažíme jít cestou nejvyšší obezřetnosti. Podmínky jsou stanovené v celé řadě zákonů, předpisů, nařízení a vyhlášek a velmi podrobně popsáno jak, kdy, jak často, kdy nejdéle, kdy nejdříve manipulovat s přírodními hnojivy. Toto si plně uvědomujeme, a proto se snažíme toto velmi pečlivě dodržovat.

To však není v tuto chvíli tak důležité, co vám chci sdělit. Mezi vámi žijí také naši zaměstnanci, jejich rodiny, přátelé, kamarádi, naši obchodní partneři, lidé, kterých si vážíme, dokonce i lázeňští hosté (naše, nebo převážně „cizí" tety, strýcové, maminky, tatínkové, sestry, bratři). Zaměstnanci, kteří pracují v živočišné výrobě, nemají snad právo po celodenní směně u zvířat přijít domů a dýchat čerstvý voňavý vzduch? Jak k tomu přijdou oni? Domníváte se snad, že všem těmto lidem to děláme schválně? Naše paní agronomka jezdila monitorovat stav prací na pole, náš pan mechanizátor dokonce půl směny řídil traktor na daném poli a zapravoval hnojiva, to vše, aby se maximálně omezilo množství „zápachu". Na jednu stranu si stěžujete na zápach, na druhou stranu na únik orné půdy na silnice, cesty atd., činnosti, které jdou proti sobě, neboť schopnost půdy zadržovat vláhu je především v množství zapravené organické hmoty, struktuře půdy, jejím mikrobiálním životě.....

Z desítek stížností vybírám dvě:

Minulý týden za mnou byl jeden pán z nejvíce postižené lokality, přišel mne požádat, jestli bychom příště, již toto hnojivo blízko jeho bydliště nedávali, čtete dobře, nepřišel nám vynadat, přišel nás požádat! Před takovým člověkem se vám chce v duchu smeknout a nechcete dělat problémy. Já mu však toto slíbit nemohl. Hospodaříme v lokalitě, kde je k vašim domovům, práci blízko, nemáme pole daleko od obydlí, za lesem apod. ....

Druhou stížnost řešila nejmenovaná paní telefonátem kolem třiadvacáté hodiny. Nabídla mi, abych k ní přijel přespat, abych „si užil" to co ona. Možná bych přijel, kdybych byl svobodný ... Nebydlím s vámi, ve vašem městě, vesnicích, bydlím o několik kilometrů dále, s jinými lidmi, patnáct metrů od domu máme pole, prožívám to samé co vy, jen jinde, s jinými lidmi. Myslím, že mezi námi není rozdíl.
Upřímně, kdo z vás nejí vajíčka, kuřecí maso, steaky, pečeně? Vedlejším produktem toho je „hovno", nevím, proč jej moudrá příroda udělala zapáchajícím? Možná proto, aby se nám stále připomínala, že je tady s námi, nebo spíše, že my jsme její součástí.

Proto vás žádám o mnohdy značnou shovívavost při naší činnosti, činnosti, která je naším živobytím a zároveň sami sobě přejte, aby po této naší činnosti co nejdříve vydatně zapršelo.

Ing. Roman Fiala, ředitel, ZEPO Bělohrad a.s.