Oldřich Wagner

 Textilák Oldřich Wagner

Dne 12. května 1896 zaznamenalo městečko Bělohrad zřejmě největší požár od roku 1880 až po dnešek. Požár vznikl ve 4 hodiny odpoledne v domku klempíře Fišery (dříve domek rodičů spisovatele K.V.Raise). Tento den byl silný vítr, který brzy rozšířil požár na vedlejší domky Pechových a Wagnerových a ještě šikmo přes říčku Javorku na domek Bubákových.
Ve všech třech domcích na náměstí se narodili nadaní synové. V domku čp. 30 spisovatel K.V.Rais, v domku čp. 31 výborný muzikant a kapelník Josef Pech a v domku čp. 32 se narodil Oldřich Wagner. Ten, třebaže pocházel z chudé rodiny (narodil se 3. března 1865), vynikl svým nadáním a pílí nejprve jako gymnazista, později jako znamenitý textilák, který se výrazně zasloužil o rozvoj textilního průmyslu v Rakousku-Uhersku a po první světové válce i v Československu.

Oldřich Wagner navštěvoval bělohradskou školu a pro svoji píli a přičinlivost jej rodiče dali na studium do Hostinného (Arnau). Vzhledem k tomu, že chudí rodiče ho nemohli na studiích příliš podporovat, přivydělával si kondicemi - přiučováním němčiny a latiny, které dobře ovládal. V Hostinném bydlel na faře. Stravoval se rovněž na faře nebo u profesora gymnasia. Z vyprávění pro jeden špatný překlad nedostal dvakrát oběd. Domů do Bělohradu chodil z Hostinného pěšky. S ohledem na chudobu rodičů končil nižší gymnasium v roce 1881 jako šestnáctiletý.
Podkrkonoší byl v té době kraj bílých textilních továren, převážně v majetku německém nebo židovském. Oldřich Wagner nastoupil od roku 1881 jako tkadlec v továrně Goldschmidt v Bělohradě, kde se brzy vypracoval na podúředníka. Později postupoval ve funkcích v různých textilních továrnách v Čechách a také v Rakousku, kde se stal právě v roce 1896 prokuristou a poté ředitelem textilní továrny ve Vídni. Jeho vztah k Bělohradu ale trval, a když vyhořel jeho rodný domek, nechal postavit stavitelem Poličanským na vyhořelém místě opět dům s čp. 32. Tento ale později prodal novopackému právníkovi JUDr. Ebenhochovi (až do začátku devadesátých let minulého století v něm potom žil akademický malíř Karel Dlabola) a pro sebe nechal postavit u Bažantnice dům čp. 201 nazývaný „Wagnerova chalupa“. O ní se dočtete na jiném místě těchto Bělohradských listů.
Oldřich Wagner se jako mladý ředitel oženil v Hlinsku s Marií Hollmannovou a měly dvě dcery Vandu a Marii. V dubnu 1914 se s rodinou vrátil do Lázní Bělohradu a nastoupil jako ředitel u firmy J.Jína. Po 1. světové válce byl pověřen převodem československého majetku z Rakouska do nově vzniklé Československé republiky ve funkci „ředitel lnářského odboru Československé textilní komise v Praze“.
V roce 1929 Oldřich Wagner ukončil aktivní textilácké působení a natrvalo se vrátil do Lázní Bělohradu, kde vylepšoval svoji chalupu rukodělnou prací, řezbářstvím, truhlářstvím, vypalováním do dřeva a zahradničením. V jeho chalupě se scházela i řada vzácných hostů – např. nositel Nobelovy ceny univ. prof. Dr. Jaroslav Heyrovský, zakladatel plastické chirurgie univ. prof. Dr. František Burián nebo dermatolog univ. prof. Dr. Šamberger. Oldřich Wagner zemřel ve své chalupě 9. dubna 1943 a jeho popel spočívá na zdejším hřbitově.

Autor: Marie Klůzová
Foto: archiv