O městě

Zpět

Město Lázně Bělohrad

Lázně Bělohrad náměstí Lázně Bělohrad je město s přibližně 3 800 obyvateli. Skládá se z několika částí - Lázně Bělohrad, Horní Nová Ves, Dolní Nová Ves, Uhlíře a Dolní Javoří. Město je známé svými lázněmi zaměřenými na léčbu nemocí pohybového ústrojí, gynekologických, neurologických, onkologických a kožních onemocnění. První historicky doložené zmínky o osadě v místě dnešního Bělohradu, tehdy Nové Vsi, pocházejí z roku 1354.  Ve formě „Bělehrad“ se však poprvé objevuje až v druhé polovině 16. století a od té doby se toto pojmenování vyskytuje v názvu tehdejšího panství.

Za doby, kdy Novou Ves vlastnil Bertold Vilém z Valdštejna, byla osada – 2. května 1722 - povýšena na městečko s názvem Bělohrad.

Radnice

Impozantní budova radnice navržená týmem architektů re:architekti studio byla vystavěná v letech 2020–2022 a upoutá svým osobitým designem.  Bílá fasáda je jemně prolamovaná a z toho důvodu se její výraz proměňuje závislosti na slunečním světle. Rozměrná okna poté napomáhají k vytváření celkového dojemu lehkosti a vzdušnosti. Vnitřní prostory radnice jsou řešeny stejně pečlivě jako exteriér. Interiéru dominují světlé odstíny, díky kterým dochází k optickému zvětšení a prosvětlení prostor.

Kostel Všech svatých

Kostel Všech svatých v Lázních Bělohradě je římskokatolický farní kostel, který byl postaven v letech 1689 až 1700 na podnět Bertolda Viléma z Valdštejna.  Z původního vybavení kostela se do dnešní doby zachovala barokní kazatelna a parapet panské oratoře. Obraz Všech svatých na hlavním oltáři, představující české zemské patrony, je od akademického malíře Antonína Mühla z roku 1889. Menší obraz Madony nad jižním bočním vchodem je od místního rodáka, akademického malíře Václava Březiny.

Oranžerie

Oranžerie je empírovou stavbu, jejímuž dlouhému průčelí dominuje portikus s trojúhelníkovým štítem, ve kterém jsou umístěny sluneční hodiny. Oranžerii nechala vystavět v roce 1831 tehdejší majitelka panství Antonie Stillfriedová a původně sloužila k pěstování jižních plodů a okrasných dřevin. V druhé polovině 20. století došlo napříč zemí k asanaci mnoha oranžerií a budovy tak začaly ztrácet své původní využití. Bělohradská oranžerie sloužila svému původnímu účelu do 50. let 20. století. V roce 1959 byla přeměněna na Památník K. V. Raise a po dobu několik desetiletí sloužila jako muzeum.

Zámek

Původně renesanční tvrz získala svou barokní podobu kolem roku 1721 zásluhou Bertolda Viléma z Valdštejna. V centrální části jižního průčelí je umístěna kaple sv. Jana Křtitele, na jejíž zasvěcení upoutává pískovcová socha orla, atributu tohoto světce. Jižně od zámku byly postaveny dvě budovy hospodářského zázemí, jejichž zvlněné fasády vytvořily rámec čestného dvora. V průběhu 2. poloviny 19. století prošel zámek modernizací, jejímž následkem byla mimo jiné odstraněna mansardová střecha a změnil se ráz původní barokní fasády.

Fričovo muzeum

Muzeum bylo založeno z iniciativy přírodovědce Antonína Friče, kterému se podařilo získat podporu významných místních osobností. Stavební plány vypracoval architekt Otto Tille, který byl Fričovým zetěm. Stavba byla financována z několika zdrojů – veřejných sbírek, subvencí od ministerstva školství, výtěžku z loterie, kam umělci věnovali jako ceny své díla a rovněž i ze zisků z ochotnických představení a lázeňských koncertů. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 12. září 1904, ale ještě v témže roce se sbírky rozrostly natolik, že bylo rozhodnuto muzeum rozšířit o dvě křídla.  Muzeum tak získalo svoji nynější podobu. 



Město Kultura a sport Úřad Menu město kultura a sport úřad město kultura a sport úřad
česky  english  german

pokročilé vyhledávání 
Lázně Bělohrad