náměstí, legenda Kadavý

Náměstí zdobí krásná novorenesanční budova Lázeňského hotelu postavená Občanskou záložnou v letech 1893-94. Měla reprezentovat město i lázně a sloužila pro samosprávu města i jako radnice. Zvláštní pozornost upoutá velký sál budovy s nástěnnými podobiznami českých králů a knížat. Vnitřní malířská i vnější sgrafitová výzdoba byla obnovena v letech 1975-79 (malby restauroval František Koubek).

Tak jsem četl i viděl onen sloup…!  Jsou místa na rozcestích i jinde se sochami svatých. Kdysi je tam postavili k odvrácení všeho zlého, k usmíření zlého skutku či na místě neštěstí a tak došlo k pojmenování místa: „U sv. Floriána“, „U svaté Trojice“ nebo „ U Josefa“ apod. Proč ale „U Kadavého?“, když v seznamu svatých není? Dovolte tedy vyprávět: To prý v dobách, kdy se o práci prosilo, kdy ten, kdo práci poskytoval byl chlebodárce a slova bída, nouze a hlad nebyly jen slovníkovými pojmy jako dnes, tak tenkrát u toho sloupu, který byl na konci stromořadí na velkém náměstí, stával jistý nádeník. Čekal na toho, kdo si ho najme. A protože se nebál žádné práce a neštítil se ani té nejšpinavější, práci našel. Říká se, že práce šlechtí člověka a že jen ten člověk, který je mravně silný, se nevyhýbá ani takové práci, do které se nikomu nechce. Ale co jemu bylo do filosofů, když tu čekal celé dny, jako se čeká na smilování boží, protože musel uživit rodinu. A jednou mne vezl autem šofér toho jména a jak jsme se domluvili, byl to syn onoho Kadavého. A ten už měl také syna, který už bude dlouho v letech – žije-li ovšem – a má už třeba také syna, takže z toho poznáte, že to bylo všechno už hodně dávno. Jenže ten bělohradský Kadavý stál u toho sloupu den co den jako živá nabídka práce, živý inzerát – a proto se začalo tomu místu říkat „U Kadavého“. A aby se nezapomnělo na to, že to je vlastně k oslavě nádenické práce, do kterému se nikomu nechtělo a která se podceňuje, proto jsem vám to vyprávěl. Prof. Bohuslav Brejník: „Z Raisova kraje“, č. 7/8, listopad-prosinec 1973.