Bažantnice

Oblíbeným místem lázeňských hostů je rozlehlý park Bažantnice. Je ideálním místem pro procházky. V centru parku je hudební pavilon, kde se každou neděli konají promenádní koncerty, a v roce 2002 vybudovaný vrt s pítkem a posezením. Poblíž najdeme tenisové kurty a další sportoviště. Středem parku prochází kolem jezírek a Annamariánského pramene z roku 1901 hlavní cesta.

Bažantnice – rozloha 51 ha, rašelinná lokalita, jejíž podstatnou část zabírá háj s jedinečnou vegetací, opředený mnoha mýty a legendami. Po roce 1930 byl park Bažantnice rozdělen na dvě části; Bažantnici hlavní, která začínala u lázní a kde byla umístěna železná branka (padací), která se jako všechny ostatní každý den ráno otevírala a večer po sedmé hodině zavírala. To bylo ovšem jen po dobu letní sezóny, mimo sezónu byla Bažantnice zavřená. Park tehdy hlídal hajný Slavík. Branek do parku bylo celkem pět: první u lázní, druhá u vily Trdlicových. Ta končila u cesty vedle úzkého potůčku, který tekl z „bezedné“ studně u Pardoubku. Další byla u Vágnerovy chalupy, jiná uzavírala Bažantnici u vchodu do druhé Bažantnice, zvané „nová“. Poslední se nacházela na konci parku, odkud se pokračovalo dále k Byšičkám. Bažantnici prolínalo mnoho krásných cestiček, které byly každého jara vysypávány novým pískem. Dnes poetika těchto cest ustoupila asfaltu, praktickému, nicméně trochu studenému povrchu.  Známá a oblíbená byla tehdy tzv. „kysibelka“ – železitá kyselka. Její pramen (tzv. Annamariánský), doporučil navrtat v r. 1901 jistý pan Robert Hubert, major ve výslužbě, bratr zemřelého správce panství, jinak léčitel, a na rozdíl od  svého nechvalně proslulého bratra dobrodinec. Další pramen, zvaný „Kolínko“, vyvěral ze stromu u východu k Pardoubku, jiný pramen pak osvěžoval návštěvníky tenisových kurtů vedle bývalé restaurace Bažantnice. Tato restaurace (jeden z nejvýraznějších atributů Bělohradu) byla postavena z bývalé hájenky. Mimo sezónu byly obě Bažantnice uzavřené a v tomto období se zde volně pohybovala zvěř. Ale i v létě se návštěvník Bažantnice často setkal s pobíhající srnou či zajícem, neboť tato přírodní lokalita byla vždy bohatá a pestrá svou faunou, ale i flórou. V minulosti byly po celé Bažantnici rozvěšeny ptačí budky, které byly vždy na jaře čištěny a kontrolováno bylo i jejich obsazení.. Mláďata se pak kroužkovala a migrace opeřenců byly pečlivě sledovány. Flóra obsahovala mnohé vzácné druhy, vyskytující se jen v ekosystémech s rašelinovým podložím. Po letní sezóně se Bažantnice uzavřela a byla přístupna pouze pracovníkům, kteří zde těžili a sváželi bělohradskou rašelinu. Ta se svážela malými vozíky po kolejničkách, které dokreslovaly půvabný kolorit parku a jejichž poslední zbytky (vedoucí přes silnici mezi lázněmi a parkem) navždycky zmizely před několika lety. Škoda…