1. září tomu bude 25 let, co jsem poprvé jako zaměstnanec tehdejší Československé televize vstoupil do bran Hlavní redakce tělovýchovy a motorismu, kterou tehdy vedl legendární Karel Mikyska. Od té doby jsem „zažil" 11 ředitelů, 8 šéfredaktorů a odkomentoval jsem přes 2000 přímých přenosů a záznamů. Byl jsem na devíti olympijských hrách, třinácti MS v hokeji a desítkách šampionátů v házené, krasobruslení, volejbalu, sjezdovém lyžování i fotbalu. Předloni na jaře jsem pak absolvoval po boku Stanislava Bartůška i svoje premiérové ME v triatlonu. A právě v Karlových Varech, kde slavně zvítězil náš Filip Ospalý, jsem si znovu připomněl, že jsem měl tu čest být počátkem devadesátých let u televizní triatlonové premiéry.

V té době ještě nebyl tento olympijský sport tak populární, ale já jsem ho dobře znal díky častým návštěvám Lázní Bělohradu. V roce 1980 jsem v tomto půvabném lázeňském městě „vyženil" chalupu, a tak jsem si při zvelebování nemovitosti na Třetí straně nemohl nechat ujít dva každoroční bělohradské sportovní svátky - tenisový memoriál a závody železných mužů. A mohu říci, že plavecko-cyklisticko-běžecký trojboj mě velmi brzy nadchl. Vůbec první triatlon připravili pořadatelé z TJ Lázně Bělohrad v roce 1984. Vítězem závodu s názvem Lázeňský muž se na tratích 1 km plavání, 10 km běhu a 100 km cyklistiky stal pražský cyklista Otakar Pollner před Oldřichem Ulvrem z Lánů a Petrem Šubrem z Lázní Bělohradu.

Triatlon v Bělohradě vzkvétal i v dalších letech především díky diplomatickým a manažerským schopnostem Pavla Šubra i nadšení místních dobrovolníků, kteří proslavili závod s novým názvem Lázeňský triatlon. A tak nebylo divu, že v roce 1990 svěřila čerstvě ustavená Česká a slovenská triatlonová federace pořádání prvního Mistrovství republiky právě bělohradské TJ.

Tehdy nás napadlo, že bychom se mohli pokusit o televizní záznam. Byl jsem pověřen dramaturgií a komentováním triatlonové premiéry ve vysílání ČST. Té předcházela návštěva předsedy bělohradského oddílu Jaroslava Krause a Pavla Šubra u tehdejšího zástupce šéfredaktora sportovní redakce Víta Holubec, který měl především obavu, o čem budou komentátoři mluvit během plavání. Nakonec jsme dohodli, že celý záznam bude trvat 25 minut a že spolukomentátorem bude Pavel Šubr. Byl to šťastný nápad. Pavlův přehled i hlasová a jazyková kultura výrazně přispěly ke konečnému úspěchu. Ukázalo se také, že triatlon je obrazově nesmírně zajímavá a pestrá televizní podívaná. Navíc okolí Lázní Bělohradu je překrásné. Po plavání na Pardoubku, v němž museli organizátoři vysekat trávu, se v cyklistické části vydali směrem na Hořice, kde absolvovali téměř celý okruh závodu 300 zatáček Gustava Havla. Závěrečný běžecký díl se pak odehrával převážně v kouzelném prostředí Bažantnice. Účastníci si závod oblíbili, i když byl pro svůj náročný profil nesmírně obtížný. V televizní premiéře zvítězila naše tehdejší jednička Tomáš Kočár o 5 minut před Pavlem Petrem. Bělohradský zástupce Jiří Seidl skončil 5-tý. Helena Matoušová vyhrála kategorii žen. Vzpomínám si, že dnešní ředitel ME v Karlových Varech, tehdy špičkový závodník Martin Plecitý na start dorazil na poslední chvíli, protože si v Praze zapomněl maratonky. Další závodník, později reprezentační trenér Martin Dvořák, zase dostal pětiminutovou penalizaci za jízdu na kole s rozepnutou přilbou.

Triatlon se v televizi jednoznačně prosadil, a tak jsme v roce 1991 vysílali 1. ročník závodu „Přes železnou oponu" s cílem na Churáňově. Zvítězil v něm Čechokanaďan Martin Rydlo. Ten se potom v srpnu představil na finále Československého poháru v triatlonu v Lázních Bělohradu, odkud pocházeli jeho předci. Kvalitně obsazený závod vyhrál přední evropský závodník, Holanďan Eimert Venderbosch před bělohradskou dvojicí Seidl a Rautenkranc. Rydlo skončil čtvrtý.

Na závod přijeli z Francie i Tomáš Kočař a Michal Adamec. V předvečer závodu je ale poněkud „unavila" zabíjačka v brtevské hospůdce, takže Kočař druhý den do televize vyprávěl cosi o náročné cestě a těžkých závodech ve Francii a nakonec vůbec nenastoupil.

V téže době už definitivně pronikl z USA do Evropy mladší bratr triatlonu duatlon a premiérové MR v roce 1993 uspořádala před kamerami ČT samozřejmě TJ Lázně Bělohrad. Už rok předtím jsme odtud vysílali závod Českého poháru, v němž zvítězil domácí Jiří Seidl před neslyšícím Dieterem Šulákem. Ten se v cíli ani neradoval, protože myslel, že je až čtvrtý. Na MR v roce 1993 náš nejlepší duatlonista Seidl pro nemoc chyběl, a tak v deštivém počasí na trati jednoznačně kralovala bělohradská dvojice Fox a Raim. Miloš Fox pak v této sezóně dosáhl svých největších úspěchů v kariéře - získal bronz na ME a na MS byl šestý.

Uprostřed bohaté historie bělohradských televizních triatlonů a duatlonů mé komentátorské vzpomínky končí. MR v duatlonu v roce 1995 komentoval kolega Michal Dusík a slavné závody Powerman v letech 1996 a 1997 už provázel slovem náš redakční triatlonista č. 1 Stanislav Bartůšek. Tím spíš jsem mohl tyto krásné sportovní události sledovat už jako pozorný divák. Mohl jsem obdivovat výkony závodníků z absolutní světové špičky i perfektní práci téměř dvou set pořadatelů. Slyšel jsem z úst Dána Sandvanga, Švýcara Dellspergera či Novozélanďana Letici slova piná nadšení a uznání. Jarda Kraus, Petr a Pavel Šubrové, Jirka a Radek Břízkovi a další a další Bělohraďáci dokázali v devadesátých letech zorganizovat skutečně špičkové závody a pomohli šířit slávu Lázní Bělohradu po celém sportovním světě.

Jsem rád, že jsem mohl byt u jedné ze slavných kapitol historie tohoto města. Projel jsem během své kariéry desítky zemí a viděl a komentoval stovky sportovních podniků. Ale musel bych hodně přemýšlet o tom, kde je nejkrásněji a kde to dělají lépe. Všechny dobré lidi v Bělohradě zdraví

Autor článku: Petr Vichnar
Převzato z Bělohradských listů 3/2003