1999 25. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad -  soubory z Polska, Ukrajiny, Slovinska, Německa a  Slovenska (dva) + 6 souborů z Česka.

• 54. zahraniční zájezd - folklorní festival Bolesławiec, Polsko.
• 55. zahraniční zájezd - folklorní festival Minsk, Bělorusko.
• 56. zahraniční zájezd - folklorní festival Kranj, Slovinsko.
• Vydány další kazety.

2000  26. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad - soubory z Polska, Maďarska a Sardinie + 10 souborů z Česka.

• 57. zahraniční zájezd - Durynský taneční festival, Altenburg, Německo.

4. června 2000 tam tancovalo durynské tance kolem velkého rybníku Altenburg po 20 minut najednou 3472 tanečníků v lidových krajích ze Švýcarska, Německa i Česka a  mezi nimi také soubor Hořeňák. Zapsáno do Guinessovy knihy rekordů.

• 58. zahraniční zájezd - folklorní festival Bolesławiec, Polsko.
• 59. (třetí zámořský) zahraniční zájezd do Brazílie na dva mezinárodní folklorní festivaly, a to do města Praia Grande (největší MFF v Brazílii) a do Sao Bernardo do Campo.  Hořeňák  tam slaví také velký úspěch spolu se soubory z Portugalska, Španělska, Slovenska, Francie, Německa, Itálie, Izraele a Číny, když Jihoameričany zastupovali Chilané, Mexičané, Kolumbijci a několik souborů z různých koutů Brazílie.
• 10. a 11. zahraniční zájezd Hořeňáčku - folklorní festivaly Maďarsko a Polsko.

Do slavností Pod Zvičinou zařazuje Hořeňák nový program, a to Polka Rallye,  závod na 200 m točené polky ve třech kategoriích - krojované, nekrojované a děti. Malý detail: V polovině trati, tedy po 100 metrech, musí taneční pár vypít dva půllitry piva, v dětské kategorii 0,3 litru vody. Samozřejmě vše  na čas.

Vydání tří pohledů.

2001  27. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad -  soubory z Portugalska, Maďarska, Slovinska, USA a Polska + z Česka  sedm souborů a jedna muzika.

• 60. zahraniční zájezd - folklorní festival Cernoche de Bonjardin, Portugalsko.
• 61. zahraniční zájezd - folklorní festival Bolesławiec, Polsko.
• 62. zahraniční zájezd - folklorní festival Lubliniec, Polsko.
• Vydání dvou kalendáříčků na rok 2001.

                    V letech 2001 až 2008 proběhla změna ve vedení hudby - primáškou se stává Veronika Festová, nyní Klímová, a vedoucím hudby je Tomáš Klíma. V těchto letech se hlásí do souboru noví hudebníci Zdena a Miloslav Zlatníkovi.

2002 28. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad - soubory z Lotyšska, Maďarska, Slovenska a Německa + 6 souborů z Česka

• 63. zahraniční zájezd - folklorní festival Volos, Řecko.
• Vydání pohledů a  tří kalendáříčků na rok 2002.
• 12. zahraniční zájezd Hořeňáčku - folklorní festival Bulharsko.

2003  29. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad  - soubory z Ruska a Řecka + 7 souborů z Česka.

• 64. zahraniční zájezd - folklorní festival Einheim, Německo.
• 65. zahraniční zájezd - folklorní festival Galiante, Itálie.
• 13. zahraniční zájezd Hořeňáčku - folklorní festival Slovensko.

2004 30. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad  - soubory z  Ruska, Lotyšska, Polska,  Německa, Itálie a Afriky + 8 souborů z Česka.

• 66. zahraniční zájezd Hořeňáku - folklorní festival Řecko.
• Vydání pohledů k 55. výročí Hořeňáku a  kalendářů na rok 2005.

                    Natáčení  rozhlasového pořadu Cesty za folklorem; pro Československý a později Český rozhlas Hradec Králové připravil Hořeňák 25 nahrávek.

2005 31. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad  - soubory z Řecka, Zimbabwe, dva z Ruska (Moskvy a Jekatěrinburgu) a indonéská taneční skupina z Prahy + 6 souborů z Česka.

• 67. zahraniční zájezd  na dva folklorní festivaly Bulharsko.
• 68. zahraniční zájezd - folklorní festival Německo.

2006 14. zahraniční zájezd Hořeňáčku - Mezinárodní dětský folklorní festival  Zvolen.

• 32. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad  -  soubory ze Sicílie, Ruska (dva), Srbsko, Německa a Jakutska + 10 souborů z Česka.

2007 

• 11. dubna  uvítání prezidenta Václava Klause v Lázních Bělohrad.
• 33. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad -  soubory z Ukrajiny, Gruzie, Ruska, Izraele (dva soubory) a Bulharska + 9 souborů z Česka.
• 4. mezinárodní folklorní festival Pražský jarmark v Praze - během šesti dnů se představil Hořeňák mezi 25 soubory z Evropy,  Ekvádoru, Mexika, Ruska a Číny.
• 69. zahraniční zájezd - folklorní festival Německo.
• 70. zahraniční zájezd - folklorní festival Algorne, Portugalsko.
• 15. zahraniční zájezd Hořeňáčku - folklorní festival Srbsko.

2008    34. ročník mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad - soubory z Bulharska, Polska, Srbska a Ingušska + 7 souborů z Česka.

• 2.  druhý ročník benefičního festivalu v Nové Pace Klášter žije!
• 16. zahraniční zájezd Hořeňáčku - folklorní festival Polsko.

2009  40členný Hořeňák včetně 12členné muziky organizoval 35 ročníků mezinárodních slavnosti písní a tanců "Pod Zvičinou", účastnil se mnoha přehlídek (např. 19krát byl na festivalu "U nás na Náchodsku") a natočil svůj vlastní film.  Nejde dost dobře obsáhnout všechna vystoupení, která soubor měl, ani nejdou uvést všechny diplomy a čestná uznání. Leckdy něco zaskřípalo, ale přes veškeré úsilí členů se zase vše dalo do pořádku. V sedmi souborových kronikách jsou záznamy o 2663 vystoupeních do konce roku 2008, do zahraničí vycestoval Hořeňák 70krát. Hořeňák kromě toho, že je držitelem státních vyznamenání "Za vynikající práci" a „Za zásluhy o výstavbu", má však také diplom České mírové rady, cenu České hudební společnosti, Čestné uznání za reprezentaci na XIII. ročníku světového festivalu v Kanadě od C.I.O.E.F.F. a I.O.F. Hořeňák se podílel na vydání tří knih - „Hudci, milí hudci", „České lidové kroje" (1995) a „Turistické perly" (2000).

            Hořeňáček od doby svého založení dosáhl mnoha úspěchů na národních přehlídkách i dětských folklórních soutěžích. V zahraničí vystupoval 16krát a účinkoval na festivalech "U nás na Náchodsku", ve Strážnici, Šumperku, Luhačovicích, Kyjově, na zemské přehlídce v Pardubicích i jinde. Zabývá se zpracováním lidového umění, to je písněmi, tanci a dětskými hrami, na jejichž podkladě se snaží rozvíjet dětskou hudebnost, rytmické cítění a pohybovou kulturu. Ve svém repertoáru má písně a tance z Podkrkonoší i  podhorských oblastí Čech. Kroje navrhlo Národopisné muzeum v Praze.

Hlavními pořadateli mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad jsou nyní Folklorní sdružení ČR, Ministerstvo kultury ČR, Královéhradecký kraj, Město Lázně Bělohrad, Městské kulturní středisko Lázně Bělohrad, Anenské slatinné lázně a.s. Lázně Bělohrad, Střední odborné učiliště Lázně Bělohrad a Sdružení členů a přátel Folklorního souboru Hořeňák.

Závěrem dejme slovo ženě - PhDr. Jiřině Langhammerové

Folklorní soubor Hořeňák z Lázní Bělohradu bezpochyby patří nejen ke stálicím české folklorní scény, ale navíc je specifickou institucí, která po šedesát let zaplňuje kdysi poloprázdné místo ve folklorních tradicích severovýchodních Čech, přesněji Podkrkonoší. Jako etnoložka a folkloristka dobře vím, že právě tato oblast Čech patřila v minulosti k těm, kde již ve druhé polovině 19. století odcházel z přirozeného života tradiční folklor, s ním zvyky, ale i materiální statky ve světě folkloru plně využívané, lidové kroje. Ve srovnání s jinými kraji České republiky, kam se folkloristé s oblibou a úspěchem obracejí - jižní Čechy, Pošumaví, nemluvě o folklorně zachovalé Moravě - jsou severovýchodní české oblasti v živém odkazu tradice podstatně chudší, jednoduše staré bohatství se zde skrylo pod nánosy civilizace, zdejšího průmyslu, obchodu a dobového hospodářského pokroku.Chci tím čtenáře nasměrovat ke skutečnosti, kolik zaujaté práce Hořeňáky stálo získání si suverénních pozic na české folklorní scéně, kdy v počátcích práce nešlo jen o oprášení tradice a její uvedení na scénu, ale vybudování materiálového zázemí, na němž lze regionálně stavět. Podařilo se a Hořeńák tak není jen běžný soubor, představuje široce zakotvenou společnost, která za uplynulé dvě generace vyorala skutečně hlubokou brázdu na poli podkrkonošského lidového umění. Kdybychom i pominuli ony rekonstruktorské a umělecké vklady, tak za zmíněných šedesát let soubor vychoval stovky místních zpěváků, tanečníků a muzikantů, milovníků tradic a jejich dalších šiřitelů.

Vraťme se však k samotné podstatě práce. Nutno sem prvotně řadit folklorní sběratelství, zakořenění v místních rodinách, vazbu ke kraji a krajině, ale také šťastnou ruku  při výběru odborníků, kteří pomáhali odkrývat ony archeologické vrstvy a radili, jak se získaným naložit. K nim patří především profesor František Bonuš. Po dlouhou řadu let v souboru působil jako externí poradce a tvůrce, komponista, choreograf, ale i pedagog a osobnost, provokující k regionální práci. Dovedl spojit místní folklorní vklady se svým  zobecňujícím uměleckým  zázemím a pomohl tak souboru vytvořit základní repertoár s otiskem své osobnosti. Nic to však neubírá na tvůrčích vkladech místních, především mnohaletých vedoucích souboru, nezdolných manželů Rychterových. Musíme však připomenout i další folklorní osobnosti a nezapomenutelné podkrkonošské postavy hořeňácké scény - Zdeněk Šindler, Evka  a konečně  celý rodinný klan již jmenovaných Rychterů, muzikanty a tanečníky, krásné dívky a místní vtipálky, nabité neodolatelným krkonošským humorem. Prostě Hořeňáci. Dokonce i samotný název souboru patří ke zdejší tradici. Jak vím z vyprávění zakladatelů souboru, Hořeňáci byli prostě děti z Horní Nové Vsi, dosavadního sídla souboru, dnes části Lázní Bělohradu, usazené na návrší nad známým lázeňským městečkem. Odedávna zde byli kluci šikovní a smělí, co nikdo nepřepral a na nimiž nevyhrál v kuličkách. Ona dravost a schopnost přežít v nich zůstala. Hořeňáci. Navzdory mnohdy nepříznivému osudu soubor s výmluvným názvem vydržel v plné aktivitě a slávě dodnes.

Sama jsem do tohoto souborového, široce rodinného společenství vstoupila zhruba před třiceti lety, kdy si vedení souboru usmyslelo pořídit pro celek kvalitní podkrkonošské kroje a oslovilo mě, zda bych se této práce ujala. Ve své době to byl počin dosti mimořádný, opět svědčící o zdejší tvůrčí upřímnosti a touze po autentičnosti - což v tu dobu nebylo u českých souborů běžné. Myšlenka mě nadchla nejen pro fakt sám, že bude v Čechách opět  jeden soubor plně krojově vybavený, ale i skutečnost mého vlastního rodinného zázemí blízkého Novopacka. Ve své době, a konečně dodnes, totiž není zrovna lehké pořídit a především vytvořit kvalitní krojovou rekonstrukci. Pracovala jsem však v tu dobu již v Národním muzeu s praxí krojového znalce a návrháře. Nechala jsem se tedy zlákat a celek navrhla podle autentických muzejních dokladů podkrkonošských krojů se všemi detaily. Pak teprve začala vlastní rekonstrukční práce. Z mého předešlého působení v ÚLUV jsem doporučila mistrovské vyšívačky Kačenovy z Kasejovic na Plzeňsku, jedny z posledních znalkyň tradičního dírkování, pavoučkování, kroužkování aj. Postupně -  jednu zástěru po druhé -  pak ručně vyšívaly, jinde se šily sukně a šněrovačky. Především však bylo těžké v tuto dobu získat kvalitní brokáty, samety. Za pilné spolupráce členů Hořeňáku jsme vše sehnali a kroje pak zazářily jako dosud nepřekonaná souborová krojová výbava. Stala se využitelná  nejen pro vlastní účinkování souboru na scéně. Pro kvality krojů jsou  členové dlouhodobě zváni na krojové slavnosti a přehlídky, slouží jako modely k fotografické dokumentaci a celkově lze říci, že tento krojový fond  patří k nejlepším v Čechách. Krojová šatna Hořeňáku však není zaměřena jen na zmíněné kroje slavnostní, kterých je dnes cca 20 párů.

Po čase jsme vytvořili i další krojové sestavy - obřadní, polosváteční a všední, oblečení dětí - tak, jak si žádal repertoár. A zde opět zazněla krkonošská textilní tradice místních tkalců a tiskařů - kanafasy, plátna, tištěné šátky na hlavu, které z krkonošských kartounek kdysi zaplavovaly český trh. Krojový potenciál však není dán jen potřebou, ale také možnostmi finančními. Neboť pořízení oblečení jednoho krojového páru, příkladně zmíněného kroje svátečního, stálo ve své době zhruba 10 000 Kčs, dnes nesrovnatelně více.Tolik k představě o cennosti takovéhoto fondu. Je zároveň třeba zdůraznit nejen píli ve shánění materiálů a péči o zdárný chod tvorby krojů, ale i o zdatnost přesvědčit plátce či patrony souboru  o nezbytnosti takového vkladu. Zde je třeba znovu děkovat vedoucím souboru manželům Rychterovým. Nebývá zvykem při vzpomínkách na historii souborů připomínat jejich krojové vybavení, ale u Hořeňáku jde o vklad natolik výjimečný, že naopak nepřipomenout tuto kapitolu jejich regionální práce by bylo zkreslující. Vzpomínám proto na ni s opravdovým potěšením.

Co říci závěrem? Hořeňáci dnes patří k Podkrkonoší stejně jako roubené chalupy, svažitá políčka s červenou půdou, zelené lesy a modré hory v pozadí. Patří k držitelům tradičního lidového umění v té nejlepší, tedy živé podobě. Přeji Hořeňákům, ať se jim do další šedesátky daří, ať se nepouštějí tradice, protože oni nejlépe vědí, jak složité bylo vyzdvihnout její nejhezčí květy znovu na světlo. A také  dobře vědí, jak snadné je nabytého vkladu pozbýt. Držme jim tedy do budoucna palce!

 Poděkování Jany a Jindřicha Rychterových

Vedení souboru písní a tanců Hořeňák chce poděkovat všem bývalým i zakládajícím členům  souboru  za jejich dřívější činnost. Děkuje také všem svým příznivcům i dnešním členům souboru.  Je to zásluha všech, že soubor letos slaví 60. výročí svého vzniku a že dosáhl úspěch jak v okrese,  v kraji, tak i za hranicemi naší vlasti.  Rozvíjet tradice podkrkonošského lidu, oslavovat krásu života  tancem, písní, vyprávěnkou, dávat lidem radost a úsměv, to je především poslání souboru písní a tanců Hořeňák. Jana a Jindřich Rychterovi. 

Autor textu: Josef Krám