Karel Dlabola

Karel Dlabola - 1/2002

Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Mařatky, Karla Štipla a V. H. Brunnera.
Od roku 1932 zaměstnán v tiskárně Melantrich, v letech 1947-1964 pracoval jako výtvarný redaktor v časopise Květy.Byl členem spolku Purkyně a zúčastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Hořicích, Lázních Bělohradě, v Nové Pace, Jičíně, ve Dvoře Králové a v Praze.
Karel Dlabola pochází z Brtve, kde byl jeho otec řídícím učitelem na jednotřídce. Pro další vývoj je důležité, že do Dlabolovy rodiny přicházel otcův spolužák, Karel Václav Rais. Dlabolovým pěti dětem byl blízký a četby jeho povídek, z Raisových knih čerpal Karel svůj vztah k podkrkonošskému kraji, takž e právem může být zván malířem Raisova kraje, který je spíš drsný než idylický.Malý Karel vyrůstal mezi čtyřmi sestrami jako slabé dítě se silnou vůlí: co mu chybělo ve fyzické zdatnosti, doháněl sebekázní - konkrétně soustavným pěstováním sportů, kterým (zejména tenisu), zůstal věrný až do posledních dnů svého života. Všechny sestry vystudovaly na učitelských ústavech, Karel na Uměleckoprůmyslové škole.
Není jediným malířem, který začínal na sochářině. Jeho učitelem na Umprum byl slavný Josef Mařatka, studia ukončil na grafické speciálce u neméně slavného V. H. Brunnera. U něho získal kromě vrozené sebekázně i sebekritiku a pevnou vůli živit se sám. Brunnerova škola k tomu dávala široké možnosti, jak se ukázalo na Výstavě soudobé kultury v Brně roku 1928, kde škola vystavovala rytou vázu podle Dlabolovy předlohy. Po absolutorium učil Karel dva roky malbě a grafice v kurzech Ústřední dělnické školy v Praze, dostal se do velkých už zmíněných podniků a když v roce 1962 odcházel do penze, neznamenalo to pro něho odpočívání. Naopak - teprve od té doby se mohl naplno věnovat malbě a grafice široké tématiky podkrkonošského kraje nebo ze zahraničních cest. Z jeho bohaté tvorby bylo sestaveno mnoho výstav, k nimž můžeme opakovat výstižnou charakteristiku:
Karel Dlabola výtvarnému umění nejen sloužil, ale také žil...

...a stejně tak tenisem, Bažantnicí a Bělohradem. Vždycky, když někdo odejde, uvědomíme si, jak je to všechno najednou chudší. I když ono dost záleží na tom, jak kdo žil - po někom zůstanou vzpomínky, po jiném díry v srdci...
Text: Jaroslav Hlaváček