Brtev

To jméno voní nazlátlým medem lesních včel a tmavou bukovou kůrou. Původní obyvatelé ve zdejších hustých lesích hodně včelařili a právě od klátů, vydlabaných nebo dutých stromů zvaných „brtník“, vznikl název Brťoví, později změněný na Brtví a Brtev. Není divu, že se zde lidem z kmene Charvátů velice zalíbilo. Vesnička, pohodlně usazená, opřela záda o les a otevřela se naplno slunci a modré obloze. „Rozložena na jižním svahu Kamenné Hůry, chráněna od ostrých severáků, obrácená proti straně polední, má příjemnou a všemu rostlinstvu ke vzrůstu způsobilou polohu…,“ libuje pamětní kniha obce Brtve, kterou začal psát v r. 1924 rolník na odpočinku František Bartoníček (nar. 1864). Pověst spojuje založení Brtve s českým knížetem Soběslavem I., který při honu ve zdejších lesích zabloudil. Útočiště našel v chaloupce na mýtině. Pohostinnému včelaři za nocleh, chléb s medem a čistou pramenitou vodu daroval tolik lesa, že se tam vešla celá vesnice. První historická zmínka o ní je z r. 1354, o vsi Byšice už z r. 1267. Prvním známým majitelem obce byl na počátku 16. st. Jan Litoborský, hejtman hradeckéh kraje. Brtev, v jejímž katastru je kostelík na Myšičkách a kam patřilo i 5 rybníků včetně Pardousku, sdílela od r. 1714 osudy bělohradského panství. Hospodařili tu tehdy 4 sedláci a 13 chalupníků. Názvy pozemků připomínají dodnes tehdejší majitele: Kaplanky, Na zádušním, Farské, což byly nejlepší pozemky u Brtve. Vesnice, v níž není obchod, hospoda, ani škola, žije poklidným rytmem odpočinku. Jen potůček utíká rychle z kopce, plný radosti a síly, a podle něho voní lípy, vysázené po 1. světové válce. Poklad, ukrytý pod jednou z nich,m dávno našel svého majitele. Zmizely také peníze, který jakýsi lakomec uschoval u brtevské studánky a které musel po smrti hlídat. Z lesní studně, u níž stával stoletý buk s obrázkem sv. Salvátora, je zaveden do domků samospádový vodovod. Nechte se zlákat na příjemnou procházku! Okouzlí vás kaplička, postavená r. 1831 mistry Janem a Josefem Suchardovými a zasvěcená sv. Janu Nepomuskému. Opravena byla v r. 1998 nákladem 25.000 Kč. Postůjte u kříže na okraji obce, u pomníku padlým, potěšte se pohledem na malebný Betlém. Bylo to 16 robených dřevěných domků, postavených v horní Brtvi po r. 1835. V r. 1956 byla v Hůře zřízena Státní přírodní rezervace na ploše přes 11 ha. Důvodem byla snaha zachovat starý bukový porost v členitém terénu a množství slepencových balvanů. Jsou zde terénní stupně, oddělené oblými sníženinami až 10 m hlubokými a 30 m širokými, jdou napříč směru hřbetu.. Rezervace je nedaleko od Kulatého vrchu, čedičové sopky, kde byl lom na silniční kámen. Přes Hůru přecházejí dvě modře značené cesty, první Horská (formanská) do Pecky a druhá na Arnoštov. Na okraji katastru V končinách stojí obrovský smrk, který tři lidé neobejmou, v okolí je hodně zvěře, borůvek a hub. Po sloučení MNV a JZD s městem Lázně Bělohrad r. 1960 dochází k pstupnému úbytku obyvatel, mladí odcházejí za pohodlným životem do měst. V současné době má Brtev stálých obyvatel 133 (bylo i 400). Ve vesnici žil houslař František Kolář, hrdina Raisovy povídky Nermuť, malíř Karel Dlabola, na chalupě tu pobýval olomoucký historik dr. Machytka. Velkou výpovědní i estetickou hodnotu má 2. Brtevská kronika, vedená v letech 1975-2002 V. Bartoníčkem, i její objemné přílohy – Kronika popisných čísel, Jak šel život v naší vesnici, Požárnická kronika (s údaji od roku 1887), Soubor humoru a další. Kronika je osvěžena krásnými obrázky i satirickými verši, v nichž autor trefně a nápaditě komentoval společenské nešvary a lidskou hloupost. I sama vesnička je zdálky i zblízka hezoučká jako obrázek. Ať se dál usmívá do slunce a slunnou pohodu přeji i všem Brtevákům! Bělohradské listy, roč. III, č. 3/2003