Lázně Bělohrad

Bedřich Pacák

Mezi význačné bělohradské rodáky patří také JUDr. Bedřich Pacák. Narodil se v Bělohradě dne 13. září roku 1846 ve starém dřevěném domku, který stál do roku 1892 na náměstí, kde je nyní zahrada Lázeňského hotelu. Dům patřil do té doby velkostatku a Pacákův otec v něm bydlel jako ředitel panství. Rodina se však odstěhovala ještě než malý Bedřich začal chodit do školy. Do školy pak chodil v Ledči nad Sázavou. Gymnasium vychodil v Jindřichově Hradci a práva vystudoval v Praze. Ruchu politického se účastnil již jako student a roku 1868 byl odsouzen pro pobuřující řeč ke studentům na 5 let do vězení. Tři roky si tam odbyl ve Svatováclavské věznici, načež byl amnestován. Roku 1872 dosáhl hodnosti doktora práv. Nějaký čas působil v redakci Národních listů, potom pracoval jako advokátní koncipient v Chrudimi, v Poděbradech a v Mělníce.
     Roku 1883 se usadil jako samostatný advokát v Kutné Hoře. Tam začala ve velké míře jeho veřejná činnost. Byl starostou Sokola a členem obecního zastupitelstva. Roku 1889 a pak ještě v dalších třech obdobích byl zvolen zemským poslancem, později dvakrát poslancem říšským. Stal se předsedou Klubu českých poslanců ve Vídni. Byl členem rakouské delegace při jednání s Maďary. Pro svoji právnickou bystrost a pro vždy neohrožené vystupování při všech vážných politických jednáních byl všude stavěn do popředí. Za ministerského předsedy Badeniho se účastnil též jednání o jazykových nařízeních.
     Dne 2. června 1906 se stal českým ministrem, krajanem, ve vládě ministerského předsedy barona Becka. Byl vyznamenán hodností tajného rady a velkokřížem železné koruny. Jeho zásluhou byla na říšské radě založena Slovanská jednota, Česká technika v Brně, zestátněno české gymnasium v Opavě a zřízen tam český učitelský ústav pro Slezsko. Také se zasloužil o zvelebení Kutné Hory a zachování tamních historických památek.
     U nás v Bělohradě od dětských let nebyl. Poznal jsem jej až v roce 1906 v Liberci. Viděl jsem jej tam v celé ministerské parádě v průvodu císaře Františka Josefa, když navštívil Severočeskou výstavu v Liberci, kde jsem tehdy aktivně sloužil u 74. pěšího pluku. Vojsko obstoupilo všechny ulice, kudy císařův průvod procházel. My, čeští vojáci, jsme se vzájemně upozorňovali: „Tam ten nejmenší jest náš, český ministr!“ Byl Dr. Pacák postavy malé, obtloustlé, ale čiperné. Obrýlený, se šedavými řídkými vousky pod nosem a na bradě.
     Roku 1907 kdy jsem byl již doma, přijel do Bělohradu ještě jako ministr, ale v občanském šatě. V Hořicích byla slavnost odhalení Riegrova obelisku. Slavnost byla odpoledne a Dr. Pacák s jí zúčastnil. Odpoledne přijel do svého rodiště v průvodu poslance Maštalky. Deputace všech místních spolků jej v polokruhu očekávaly v sále Lázeňského hotelu. Starosta Václav Vlach s ním celý polokruh obešel a všechny představil. Ministr každému něco vlídného řekl. Byl jsem přítomen za jednotu Sokol s bratrem starostou MGPh. Černochem. Řekl nám: „Nazdar bratři! Také jsem v Kutné Hoře sokoloval a rád na to vzpomínám!“ Na to jsme všichni zasedli v besední místnosti, kde byl ministr oficielně uvítán starostou. V odpovědi na uvítání řekl: „Děkuji vám, pane starosto, a vám všem za tak milé uvítání. Věřím, že to neplatí jen mé nynější hodnosti ministra, a že budu stejně srdečně přijat, přijedu-li k vám někdy bez hodnosti.“ Byl zde však při této příležitosti poprvé a naposledy. Již více nepřijel. Zemřel ve Veltrusích dne 24. května 1914. Pohřben je na Vyšehradě.

Autor: Pavel Šubr
Foto: archiv